Historie pletení

O PLETENÍ

Předpokládá se, že historie pletení na jehlicích sahá do 5 století. Při vykopávkách byla nalezena ponožka s palcem upleteným odděleně od ostatních prstů. Očividně díky obuvi nošené v této době - sandálům. Za mistry se považovali Arabi, kteří vymysleli vícebarevné vzorování již před třemi tisíci lety. Ve 12. století se naučili plést Španělé a Italové. O století později Francouzi, Skoti a Angličané. Při pletení používali dřevěné, kostěné a kovové jehlice.

Co SE TENKRÁT PLETLÍ?

Punčochy, ponožky a prstové rukavice. Velkou popularitu získala tradiční pletená pokrývka hlavy Skotů - pletený baret. Ve Francii začali počátkem 13. století s pletením klobouků, baretů, teplých vest, svetrů a prstových rukavic. Na přelomu 14. a 15. století se naučili plést kapuce, ponožky a dokonce i svrchní oděv. Postupně se pletení rozšířilo dodalších evropských zemí a začaly se stavět továrny na výrobu hedvábných punčoch. Zajímavostí je, že pletení bylo výhradně mužským řemeslem.

Převratným rokem v pletení se stal rok 1589, kdy anglický mnich William Lee vynalezl ruční pletací stroj a zrychlil tak výrobu pleteniny. Princip tohoto stroje je zachován i u moderních pletacích strojů. Na konci 18. století byl ve Francii vynalezen okrouhlý pletací stroj ve tvaru roury, na kterém se vyráběl úplet. Z tohoto úpletu se následně vykrajovaly části výrobků a pak sešívaly.

  Módní slovník

Anorak – výraz pocházející z eskymáckého jazyka, původně označující lyžařský oblek, převzatý z eskymáckého kabátu s kapucí. Nyní se takto běžně označuji dámské a pánské sportovní bundy s kapucí.

Aprés – ski (apréski) – francouzský výraz pro odpočinkové druhy oděvů, které se nosí po skončení lyžování v rekreačních střediscích.

Baret – měkká plochá pokrývka hlavy různé velikosti, s vypouklým dnem – kulata, čtvercová, mnohoúhelníková. Součást dámské a pánské módy zejména v 15. a 16. století. Často se šil se sametu a zdobil výšivkou a peřím.

Bolerko – původně krátká otevřená vesta španělských toreadorů, která se později stala součastí dámské módy. Je to krátká vesty, sahající do pasu, nosí se k sukni nebo kalhotám, v současné době je módní ve folklórním stylu.

Jamper (džampr) – lehký dámský svetřík bez zapínání, s různými druhy rukávů. Má prodlouženou náramenici předcházející na paži. Obléká se přes hlavu.

Kardigan (cardigan) – kabát, jehož název pochází od jména anglického hraběte Cardigana, který žil na začátku 19. století. Kardigan je svetr nebo kabátek bez límce a tvarovaných klop, vpředu se zapínáním nebo bez zapínání. Má větší naši našité kapsy.

Kuligan – krátký svrchní pletený dámský kabátek.

Mikádo – krátký tříčtvrteční podšitý pánský svrchník. Nosí jej zejména pracovníci v zemědělství.

Pončo – výraz pocházející ze španělštiny; označuje oděv z ječného kusu textilu, který má uprostřed otvor pro hlavu. Obléká se na šaty, na halenku se sukni nebo kalhotami.

Pulovr – Výraz pochází z angličtiny. Svetr bez zapínání, většinou s oválným výstřihem nebo ve tvaru V.

Raglán – kabát, jehož název pochází od jména anglického lorda Raglana, generála, který se proslavil v krymské válce. Původně označoval vojenský oděv. Tento název se používá pro různé druhy oděvu, u nichž rukávový šev vede od průramku k průkrčníku vpředu i vzadu.

Svetr – přiléhavý nebo polopřilehávý kabátek z úpletu. Má většinou dlouhé rukávy, fazonku ale bývá i bez ní, Spodní část léga a okraje rukávů jsou zakončeny pruhem širší pružné pleteniny. Nosi se jako svrchní oděv, nahrazuje sako.

Šál – Je orientálního původu. V Europě se pravé kašmírové šály rozšířili ve Francii v období direktoria. Dopnovály oděvy s dekoltem. Ve velké oblibě je měla zejména císařovna Evženie, manželka Napoleona III.

Tunika – původně domácí a spodní oděv, který nosili muži i ženy v antickém Římě. Měla košilový střih a postupně se prodlužovala až pod kolena, byla bez rukávů. Bohatí nosili někdy až tři tuniky. Dnes tvoří součást dámského tříčtvrtečního kompletu. Nosi se na kratší a dlouhou sukni, kalhoty a komplety. Je součástí každodenního i společenského oblečení.

Vesta – kabátový oděv sahající do pásu i níže. Obyčejně bývá bez rukávů a vepředu se zapínáním. Mívá výstřih ve tvaru V nebo výstřih oválný. Nosi se na halenky i na šaty. Je vždy trend.


 


 

 

 

 

Zajímavosti

Víte, že ruční vzorované úplety orenburských prachových šátků vznikly v 18. století, pletený šátek o velikosti 2x2 metry váží pouhých 50 gramů a dá se protáhnout prstenem?

Norský vzor označuje techniku pletení, která pochází ze Shetlandských ostrovů. Je to tradiční technika, ve které se střídají výrazné barvy a vzory (hvězda a geometrické vzory). Tradiční barvy norských vzorů jsou červená, žlutá, hnědá, modrá a bílá. Norské vzory jsou sice tradiční, ale neustále se vyvíjejí a díky tomu tato technika neztrácí na své popularitě.

Bosenské pletení vzhledově připomíná tkaninu.

Tuniské – podobné pletenině Irské – vzniklo v roce 1845 ve snaze napodobit benátskou paličkovanou krajku.

Irská krajka bývá považována za vrchol háčkovacího umění. Plastické háčkované motivy jsou na textilii spojované jednotlivými nitěmi.

První vzory na háčkování se objevily v holandském časopise v roce 1824.

Kontakt

Slavíkova 6068/18, Poruba,
708 00 Ostrava
Mob. +420 777 527 897
IČ 27812057
https://modastyl.webnode.cz
modaprovas@email.cz